Pomáhám všude tam, kde je potřeba
Farmacii jsem upřednostnila před medicínou
Pocházím ze Semil. Na gymnáziu mě moc bavila biologie a chemie. Vybírala jsem si proto mezi medicínou a farmacií. Doktorkou jsem ale být nechtěla. Proto jsem šla studovat farmacii. Vystudovala jsem farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. V naší rodině to byla velká událost. Rodiče ve zdravotnictví nikdy nepracovali. Ale asi jsem je trochu inspirovala. Teď ve zdravotnictví pracují oba. Máma i táta. Dokonce i můj bratr chvíli pracoval v nemocnici.
V lékárnách zaskakuji za chybějící kolegy
Začínala jsem v nemocniční lékárně u nás v Semilech. Po pěti letech jsem potřebovala změnu. V tu chvíli přišla nabídka z Mojí lékárny. Nastoupila jsem na post takzvané létající lékárnice. Úkolem létající lékárnice je vypomoci tam, kde momentálně chybí personál. Třeba proto, že je někdo z kolegů nemocný. Nebo má nemocné dítě. V lékárnách totiž stále pracují hlavně ženy.
Mám pořád spoustu práce
Do lékáren vyjíždím na výpomoc z Prahy. Mám na starost teritorium o rozloze přibližně 31 a půl tisíce kilometrů čtverečních. To je docela dost. V uplynulých dvanácti měsících jsem zaskakovala ve 12 různých lékárnách. Převážně se jednalo o lékárny, kde pracují dvě, tři lékárnice.
Je to hodně obohacující
Po čase se zase budu chtít usadit, ale nyní mi ta práce vyhovuje. Ráno a večer bývám na cestách a ve dne jsem za tárou v kontaktu s lidmi. Líbí se mi, že nemusím řešit papírování a další administrativní věci spojené s chodem lékárny. Nestarám se o skladové zásoby, objednávky, vratky a další věci, které jako lékárnice musíte také řešit. Hodně se toho také naučím. V každé lékárně dělají něco malinko jinak. A zároveň učím já je. Je to moc fajn.
Na služebních cestách moc holek nepotkáte
Vůbec mi nevadí, že jsem pořád na cestách. Přítel s nadsázkou říká, že mi ani nemůže koupit kytku, protože živá by uschla a řezanou bych si ani nestihla užít. Měsíčně najedu přibližně dva a půl tisíce kilometrů. Řídím ráda. Když pracuji sto a více kilometrů od Prahy, nemá cenu se každý den vracet zpátky domů. Pak přespávám v hotelích a penzionech. Kvalita ubytování je u nás dobrá. Na služebních cestách potkávám spíše muže. Holek na cestách bývá málo.
Řidiči jsou tolerantní
Největší výzvou pro mě bylo naučit se řídit v Praze. Přece jen jsem holka ze Semil a tak velký provoz u nás doma není. Naštěstí jsou řidiči v Praze tolerantní a ohleduplní. Vzpomínám si, že jsem po 14 dnech dostala defekt. Stála jsem zrovna na křižovatce a řidič vedle ve voze stáhl okýnko a upozornil mě na podhuštěnou přední pneumatiku. Zajela jsem tedy k nejbližší benzince a tam mi další hodný pán kolo vyměnil. Na druhý den jsem mu za to přivezla chlebíčky.
Před Vánocemi byla spousta nachlazení
Momentálně jsem v lékárně v Hostivici. To je hned za Prahou směrem na Kladno, takže to mám domů teď blízko. Před Vánocemi lidé hodně řešili chřipky a rýmy a podobné neduhy. Prodávali jsme také spoustu Covid testů. Lidé si je chodili sami kupovat.
V lékárnách neděláme mezi lidmi rozdíly
Když máte horečku, je úplně jedno, zda jste manažer v bance, nebo uklízečka ve škole. Prostě přijdete do lékárny a koupíte si ten samý paralen. To samé platí i o jiných lécích. Je dobře, že základní zdravotní péče je pro všechny stejná.
Na Filipínách jsem absolvovala kurz přežití
Jelikož jsem každý den ve styku s lidmi, ráda odpočívám na samotě. Třeba na naší chalupě v Podkrkonoší. Loni jsem dokonce strávila pár dní na pustém ostrově na Filipínách. Jediné, co jsem měla k dispozici, byly mačeta a nůž. Byla to docela výzva, ale přežila jsem. Jedla jsem kokosové ořechy a pila převařenou vodu z močálu.
